Bezpłatny fragment - Jak si knížka četla knížku

Tady je ale nepořádek!

Z většího nábytku je v pokoji židle, vedle stojí psací stůl a také naše hlavní postava.

Hrdinou příběhu je totiž dlouhá knihovnička, která stojí na podlaze v rohu místnosti. Má bílou barvu a je rozdělená na čtyři části, v nichž se skrývá náš poklad.

V první části jsou dobrodružné knihy z před mnoha let. Určitě znáte podivuhodného cestovatele časem, dalšího chlápka, který se plavil v ponorce, nebo váženého pána s krajními náladami. Druhá část obsahuje příběhy pro děti a mládež, od vyprávění o tom, jak holčička, skočila do králičí nory, po příběh o kamarádském obrovi. Ve třetí části jsou knihy poněkud těžšího kalibru. Od různě smýšlejících filozofů, včetně těch vyloučených z obce, po lehkomyslné úvahy myslitelů s hlavou v oblacích. A pak je tady už jen čtvrtá část s překvapením. Tady jsou díla veselá a krásná, která pohladí srdce i duši. Všechny jsou v původním jazyce. Je libo slavné hrátky, nebo to možná bude dámský kadeřník? A co takhle příběh o dobromyslném vojákovi? Tady si každý najde něco pro sebe.

Některé knihy jsou nešikovně natlačené do všech volných míst, kde to jen jde, a narušují tak zdejší systém.

Všechny knihy ale jen leží a čekají. A když je nikdo nečte, tak na ně sedá zlověstný prach. Hlavní obyvatel tohoto pokoje už si je neprohlíží a nic nečte a nikdo neví proč. Na tom ale nesejde.

A tak knihy šly do sebe a rozhodly se, že se o sebe postarají samy, a budou se samy číst. Pochopitelně až budou mít čas. Každá z nich si totiž často myslí, že je nejhodnotnější a nejlepší. Skromnost není úplně jejich silnou stránkou. Určitě mají z čeho vybírat. Ale kde začít?

Knížky se lehce zachvěly a zvířený prach začal ve vzduchu tvořit něco, co se mělo podobat tak trochu písmenkům, nebo možná číslicím. To se ale nepodařilo. Malé částečky klesly zpátky na předchozí už i tak dost silnou vrstvu prachu.

Ani další den neposkytl řešení. Knihy ležely dál nehybně. Některé se dokonce urazily, otočily se k sobě zády a ukázaly silnější, většinou tvrdší stránku.

Tak ubíhaly hodiny a dny, než nadešel ten kýžený a správný okamžik, na který čekala jedna menší kniha. Nebo spíše blok zastrčený někde vzadu na bílé polici. Byla to nedokončená fraška. A možná ani ne tak fraška, jako spíše povídání, nebo jen taková příprava, zkrátka jen několik napsaných odstavců textu. Tehdy před léty by to ten renesanční umělec určitě dokončil, kdyby byl býval měl víc času.

A tak písmena a slova začala vystupovat do popředí a rovnat své poznámky napsané zrcadlovým písmem. Ostatní písmena se dívala trochu nevraživě. Nešlo ale o žádnou závist. Jenom se pozorně dívala.

Cestovatel poněkud zaváhal, když spatřil tato kouzla, jestli má pokračovat dál a držel stroj v pohotovosti.

Čelist klesla i kapitánovi, nemluvě o pánovi hltajícím nápoj proměňující povahu.